Hitlerova Válka? Co zamlčuje Guido Knopp...

Německý zbrojní průmysl byl druhou světovou válkou natolik zaskočen, že při útoku na Polsko musley být použity staré tanky typu Panzer I, které byly původně určeny jen jako výcvikové stroje pro výcvik německých tankových posádek v roce 1932.[?] Hitler však ve válce spatřoval zásadní překážku na cestě ke svému vysněnému cíli - vytvořit lepší a prosperující Německo.[?] Válečné snahy západních politiků odsuzoval jako šílené:
Hned při vypuknutí války se zabývali určitými proroctvími o trvání války. Říkali: „Válka potrvá tři roky, Británie se vyzbrojuje na tři roky.“ A také to museli učinit, neboť lidé, kteří jsou zazobanými majiteli akcií zbrojařských továren, jsou dost chytří, aby věděli, že se tyto nové investice vůbec nemohou zúročit a amortizovat za půl roku nebo za rok. Musí to tedy trvat delší dobu. [...] Pro nás, nacionální socialisty, moji členové a členky strany, je to téměř nepochopitelné. Ale v tomto demokratickém světě je tomu právě tak. Člověk je ministerským předsedou nebo ministrem války a zároveň majitelem nesčetných balíků akcií zbrojařských továren.

Deník „The Atlanta Constitution“, 20. září 1939: Británie se spolu s Francií staví pevně proti jakékoliv mírové dohodě s Hitlerem.

Deník „The Monessen Daily Independent“,19. září 1939: Hitler nabízí mír

Deník „Mansfield News Journal“, 19. červenec 1940: Hitler nabízí Británii mír

Týdeník „Birmingham Gazette“,19. března, 1940: Hitlerův 11. bodový mírový plán

Deník „Hope Star“, 6. října, 1939: Hitler nabízí Mírový plán

Deník „The Montana Standard“ 20. červenec 1940: Británie opovrhuje mírovými nabídkami Hitlera.

Deník „Tucson daily citizen“ 19. červenec 1940: Hitler nabízí Anglii poslední šanci na mír.

Deník „Daily Mirror“ 29. únor 1938: Hitlerova pobídka světu: „Buďmě přátelé“

Ani po porážce Francie a nastolení německé dominance nad Evropou se Hitler nevzdal své oblíbené činnosti: rozesílání mírových nabídek. Po porážce Francie přesunul Hitler svou pozornost vůči Velké Británii. Od září 1939 do poloviny června 1940 učinilo Německo Velké Británii různými cestami a prostředníky celkem šestnáct nabídek na uzavření míru.
Další tajné německé návrhy na mír následovaly, takže nakonec jich bylo přes dvě desítky. Hitler ve svém projevu 19. 7. 1940 učinil Velké Británii nabídku i veřejně: V tuto hodinu cítím, že je mou povinností před mým svědomím znovu apelovat na zdravý rozum ve Velké Británii, stejně jako jinde. Domnívám se, že jsem v pozici, kdy mohu tuto výzvu učinit, jelikož ne jako poražený prosící o laskavost, ale jako vítěz hovořím ve jménu zdravého rozumu. Neshledávám žádný smysluplný důvod, proč v této válce pokračovat.

14. 11. 1940 převzal Samuel Hoare od papežského nuncia v Madridu poslední známé německé mírové podmínky, nesoucí tyto požadavky:

Norsko, Dánsko, Holandsko, Belgie a Francie budou nezávislé svobodné státy, které si budou moci zvolit vlastní ústavu a vládu; musí však být vyloučena opozice vůči Německu a poskytnuty záruky, že neproběhnou odvetné akce. Německo stáhne své vojenské síly, nebude na tyto země uplatňovat vojenské nároky, a je připraveno jednat o formě reparací za škody, způsobené během záboru.
Všechny útočné zbraně budou zničeny a pak budou ozbrojené síly redukovány tak, aby odpovídaly ekonomickým a strategickým potřebám každé země.

Německo požaduje navrácení svých bývalých kolonií, ale nevznese již žádné další územní nároky. Jihozápadní Afrika (dnešní Namibie) by nemusela být nárokována. Německo je ochotno uvažovat o vyplacení odškodného za vylepšení, jež byla v těchto koloniích provedena od roku 1918, a o odkoupení majetku od současných vlastníků, kteří by projevili přání odejít.

Měla by být prosazena širší evropská ekonomická solidarita a řešení důležitých ekonomických otázek, prostřednictvím jednání a porozumění mezi evropskými národy.

Politická nezávislost a národní identita polského státu bude obnovena, ale území obsazené Sovětským svazem bude z diskusí vyloučeno. Československu nebude bráněno v rozvoji jeho národního charakteru, ale zůstane pod ochranou Říše.

[?]

Ohledně posledního bodu a s tím spojené otázky Československa, bylo Hitlerovi jasné, že tento stát představuje pro Německo bezpečnostní hrozbu, kterou by ostatní mocnosti neváhaly využít ve svůj prospěch. Geograficky připomínalo Československo kopí, pronikající hluboko do říšského území. To představovalo potenciální bezpečnostní riziko, které by žádný zodpovědný vůdce nemohl ignorovat.
Čtyři hlavní mocnosti, které umožnily vznik československého státu, to podle Hitlera neudělaly z dobré vůle nebo z lásky k českému lidu, ale za účelem vytvoření předsunuté vojensko-letecké síly, schopné likvidovat německý průmysl.
Ministerský předseda Francie Édouard Daladier vysvětoval svému britskému protějšku Nevillu Chamberlainovi, že „Československé území skýtá ohromné možnosti útoků na Německo“[?]
Francouzský ministr letectví Pierre Cot tento postoj zopakoval poznámkou, citovanou v londýnské News Chronicle z 1. července, 1938. Cot uvedl, že Francie a Anglie potřebují Československo, protože z tohoto státu lze nejsnadněji bombardovat německé hospodářství a německý průmysl [...] Společné útoky francouzského a českého letectva by mohly velmi rychle zničit všechna německá výrobní zařízení.

Hitler sám popisoval, jak bylo prozíravé odvrácení válečných snah ostatních mocností, které by neváhaly použít český stát ke svým geopolitickým vojenským cílům, zaměřeným proti Německu:
Jedno je jisté: Kdyby se bylo demokratickým pomocníkům při porodu tohoto státu podařilo dosáhnout svého posledního cíle, pak by rozhodně nebyla bývala zničena Německá říše, třebaže bychom byli rovněž utrpěli ztráty. Nikoliv: český národ by pravděpodobně, podle své velikosti a své polohy, musel nést následky mnohem strašlivější, ano, jak jsem přesvědčen, následky katastrofální. Jsem šťasten, že se, byť i k hněvu demokratických interesentů, podařilo odvrátit zásluhou naší vlastní umírněnosti, avšak také zásluhou prozíravosti českého národa, tuto středoevropskou katastrofu.

Generál Eduard Wagner napsal 30. března své ženě, že množství bojové munice, objevené v této malé zemi, bylo „přímo děsivé“.[?] Inventář zahrnoval 1582 letadel, 2175 polních děl, 468 tanků, 501 protiletadlových děl, 785 minometů, 43,856 kulometů, více než milion pušek, tři miliony dělostřeleckých nábojů, vybavení pro stavbu mostů a světlomety, a více než miliardu nábojů pro pěchotu. Moderní výrobní zařízení, jako závod Škoda, byly dostatečně rozsáhlé, aby mohly současně plnit zbrojní zakázky, uzavřené se Sovětským svazem.

Ribbentrop poslal Dr. Friedricha Berbera se zvláštním výzkumným personálem do Prahy, aby prohlédl dokumenty v českých diplomatických archivech od března 1938 do března 1939. Tým zkoumal záznamy „související s anglickým a francouzským přístupem k české otázce“. Na základě množství listinných důkazů, hodnocených jak v Praze, tak o několik měsíců dříve ve Vídni, Berberova analýza dospěla k závěru, že Londýn systematicky zasahoval „do politiky těchto zemí“, aby „udržel jejich nezávislost a oslabil Německo“. Záznamy také odhalily, že Britové „jednali stejným způsobem, pokud jde o Polsko,“. Hitler ze zjištění dospěl k závěru, že „Anglie chce válku.“[?]