Po německé kapitulaci v květnu 1945 zahájily spojenecké okupační síly hromadné zatýkání, výslechy a věznění tisíců Němců kteří byli nějak spojeni s vládou nacionálního socialismu.
Mezi zadrženými byl i renomovaný odborník na mezinárodní právo Friedrich Grimm. Deset let předtím si Hitler vyžádal jeho radu, když plánoval obnovení povinné vojenské služby.
Nyní Grimm seděl naproti spojeneckému důstojníkovi, který mu ukázal vzorky nových letáků vytištěných vítězi. Byly v německém jazyce k další distribuci v dobytém Německu. Letáky popisovaly německé válečné zločiny; první krok v převýchovném programu pro Německé obyvatelstvo. Dr. Grimm navrhl, že teď po válce už by mohl nastat čas zastavit tuto propagandu hrůz. Spojenecký důstojník mu odpověděl: Proč? Ne! Teď teprve pořádně začneme! Budeme v této propagandě hrůz pokračovat, budeme ji stupňovat tak dlouho, až o Němcích nikdo dobrého slova neřekne, až budou všechny sympatie, kterým se Němci v jiných zemích těšili, zničeny a až budou Němci tak zmatení, že už ani sami nebudou vědět, co dělají. Tato nekonečná poválečná antikampaň držela staré rány otevřené po desetiletí. Není divu že je dnes Hitler skoro všeobecně považován za toho nejhoršího člověka jaký kdy žil. Pokud holokaust nahradil křesťanství jako civilní náboženství Západu, pak Hitler hraje určitě roli samotného ďábla. To ovšem ztěžuje dosažení věcného a vyváženého pohledu na Hitlera a Třetí říši. Jak známo vítězové píší historii a Hitler rozhodně prohrál.
V důsledku toho dochází k negaci logického a nestranného hodnocení politických alternativ současnosti. To je nešťastné, protože srovnávání je jedním z nejlepších životních nástrojů pro učení. Běžným rysem lidské povahy je často posuzovat platnost argumentu méně podle toho, co je řečeno, než podle toho, kdo argument prezentuje. Zpochybňování osobní integrity oponenta může mít větší vliv než racionální diskuse k vyvrácení jeho názorů.
V Adolfu Hitlerovi mělo Německo vůdce, jehož koncepce autoritářského, socialistického státu představovala vážnou výzvu pro demokratické mínění. Obecné rozhořčeni nad tím, že někdo mohl zastávat takové názory v tak osvícené době, a zejména že je mohl tak účinně prosazovat, je živeno historiky kteří poskytují nesčetné množství teorií často mající základ spíše v poválečné propagandě než v objektivním studiu historických událostí.
Není se proto co divit že většina lidí dnes nemá žádnou představu o skutečné povaze státního zřízení jehož základem mu byla jedna z našich nejpokročilejších civilizací; zřízení jemuž se podařilo povstat z ekonomického a sociálního rozvratu po první světové válce do období prosperitry a harmonie jen během několika málo let a to vše v období kdy se ostatní vyspělé státy propadaly do hlubin velké hospodářské krize.
V době zažívající všeobecný rozklad tradičních hodnot a nesoulad mezi vládami zemí a jejich staletými tradicemi to může svobodně uvažujícím lidem poskytnout lepší základ pro objektivní pochopení historie a vyvážit perspektivu ohleně historické epochy která se dodnes prezentuje jako milník novodobých dějin.
Nyní Grimm seděl naproti spojeneckému důstojníkovi, který mu ukázal vzorky nových letáků vytištěných vítězi. Byly v německém jazyce k další distribuci v dobytém Německu. Letáky popisovaly německé válečné zločiny; první krok v převýchovném programu pro Německé obyvatelstvo. Dr. Grimm navrhl, že teď po válce už by mohl nastat čas zastavit tuto propagandu hrůz. Spojenecký důstojník mu odpověděl: Proč? Ne! Teď teprve pořádně začneme! Budeme v této propagandě hrůz pokračovat, budeme ji stupňovat tak dlouho, až o Němcích nikdo dobrého slova neřekne, až budou všechny sympatie, kterým se Němci v jiných zemích těšili, zničeny a až budou Němci tak zmatení, že už ani sami nebudou vědět, co dělají. Tato nekonečná poválečná antikampaň držela staré rány otevřené po desetiletí. Není divu že je dnes Hitler skoro všeobecně považován za toho nejhoršího člověka jaký kdy žil. Pokud holokaust nahradil křesťanství jako civilní náboženství Západu, pak Hitler hraje určitě roli samotného ďábla. To ovšem ztěžuje dosažení věcného a vyváženého pohledu na Hitlera a Třetí říši. Jak známo vítězové píší historii a Hitler rozhodně prohrál.
V důsledku toho dochází k negaci logického a nestranného hodnocení politických alternativ současnosti. To je nešťastné, protože srovnávání je jedním z nejlepších životních nástrojů pro učení. Běžným rysem lidské povahy je často posuzovat platnost argumentu méně podle toho, co je řečeno, než podle toho, kdo argument prezentuje. Zpochybňování osobní integrity oponenta může mít větší vliv než racionální diskuse k vyvrácení jeho názorů.
V Adolfu Hitlerovi mělo Německo vůdce, jehož koncepce autoritářského, socialistického státu představovala vážnou výzvu pro demokratické mínění. Obecné rozhořčeni nad tím, že někdo mohl zastávat takové názory v tak osvícené době, a zejména že je mohl tak účinně prosazovat, je živeno historiky kteří poskytují nesčetné množství teorií často mající základ spíše v poválečné propagandě než v objektivním studiu historických událostí.
Není se proto co divit že většina lidí dnes nemá žádnou představu o skutečné povaze státního zřízení jehož základem mu byla jedna z našich nejpokročilejších civilizací; zřízení jemuž se podařilo povstat z ekonomického a sociálního rozvratu po první světové válce do období prosperitry a harmonie jen během několika málo let a to vše v období kdy se ostatní vyspělé státy propadaly do hlubin velké hospodářské krize.
V době zažívající všeobecný rozklad tradičních hodnot a nesoulad mezi vládami zemí a jejich staletými tradicemi to může svobodně uvažujícím lidem poskytnout lepší základ pro objektivní pochopení historie a vyvážit perspektivu ohleně historické epochy která se dodnes prezentuje jako milník novodobých dějin.
